„Je velmi důležité, aby demokratické země Evropy pokračovaly v podpoře Ukrajinců. Jejich boj za svobodu je i naším bojem, protože Rusko se pokouší změnit bezpečnostní situaci a bezpečnostní řád v Evropě,“ řekl v rozhovoru pro vybrané novináře na konferenci GLOBSEC švédský ministr obrany Peter Hultqvist, jehož země společně s Finskem požádala o členství v Severoatlantické alianci 18. května, Turecko však zatím blokuje zahájení přístupového procesu dvou severských států.
Švédský ministr obrany Peter Hultqvist.
Bylo třeba, aby si Švédsko podalo přihlášku do NATO?
Válka Ruska proti Ukrajině změnila bezpečnostní situaci ve Skandinávii, zejména pro Švédsko a Finsko. Moskva evropským zemím 17. prosince poslala dopis. Byl to první signál, že Kreml skutečně chce změnit bezpečnostní architekturu a mít vliv na rozhodnutí států o tom, jak si představují budoucnost as kým chtějí spolupracovat. Samozřejmě pak 24. února začala válka. Ze strany Ruska to byl nelegální čin, kterým ukázalo, že chce zničit ukrajinskou společnost, že neakceptuje existenci ukrajinského národa, a že vnímá Ukrajince jako Rusy. Nemůžeme připustit, aby se porušení mezinárodního práva stalo normální věcí. Jednoznačně to musíme odmítnout. Jak jsem již řekl, chování Moskvy a její odkaz evropským zemím ukazuje, že Kreml chce zásadním způsobem změnit způsob, jakým funguje naše bezpečnost. Nejprve na to zareagovalo Finsko, které zahájilo proces vstupu do Severoatlantické aliance.
A Stockholm se následně přidal.
Na naší straně jsme začali s bezpečnostní analýzou. Vidíme to tak, že vstup do NATO je pro nás tou nejlepší možností. Jde o to, abychom co nejlépe dokázali odradit nepřátelsky naladěné Rusko. Je očividné, že toto je nové bezpečnostní prostředí, ve kterém budeme žít velmi dlouhou dobu. Jsme svědky toho, co vypadá jako další železná opona, nebo, chcete-li, můžeme to nazvat novou studenou válkou mezi demokratickou Evropou a Ruskem. Ve Švédsku jsme právě rozhodli o třetím balíčku vojenské pomoci pro Kyjev. Je velmi důležité, aby demokratické země Evropy pokračovaly v podpoře Ukrajinců. Jejich boj za svobodu je také naším bojem, protože Rusko se pokouší změnit bezpečnostní situaci a bezpečnostní řád v Evropě. Nemůžeme připustit, aby Moskva ovlivňovala naše rozhodnutí. I proto se Švédsko rozhodlo požádat o členství v NATO a doufáme, že do aliance vstoupíme co nejrychleji.
Jak přesvědčíte Turecko, aby s tím souhlasilo?
Nebudu komentovat nic, co souvisí s Tureckem. S Ankarou pokračujeme v dialogu.
Můžete říci, jak jste v něm pokročili?
Ne.
Předpokládáte, že země NATO dají Švédsku a Finsku zelenou k zahájení procesu vstupu do aliance na summitu koncem června v Madridu?
Vyjádřím se k tomu, když se to stane. Chceme, aby byl tento proces tak rychlý, jak je to jen možné. Severoatlantická aliance má politiku otevřených dveří pro země, které mají zájem do ní vstoupit. Než jsme se rozhodli požádat o členství v NATO, mluvili jsme s generálním tajemníkem aliance Jensem Stoltenbergem a s jednotlivými zeměmi. Jejich odkaz zněl, že jsme vítáni.
Strávil jsem minulý týden několik dní v Helsinkách, kde jsem se mimo jiné ptal politiků a expertů, jak vnímají scénář, že by Turecko dalo Finsku na cestě do aliance zelenou, ale Švédsko by stoplo, případně naopak. Zamysleli jste se nad touto možností?
Nebudu spekulovat o věcech, které se ještě nestaly.
Jsem si však jist, že jste již jistě řešili, co by bylo, kdyby nastala taková situace.
Jak jsem řekl, nechci spekulovat o věcech, které se ještě nestaly.
To, co jste zmínil o důvodech rozhodnutí Stockholmu vstoupit do aliance, se velmi podobá tomu, co říkají Helsinky. Hodně se však diskutuje o tom, jak Finové ještě nedávno členství země v NATO nepodporovali, ale v podstatě za několik týdnů se jejich postoje zásadně změnily. Co říkají průzkumy veřejného mínění ve Švédsku?
Nemám pocit, že bychom se v tomto nějak zásadně lišili od Finska. Členství v NATO má širokou podporu politické scény a vnímám to tak, že i mezi obyvateli. Naše vláda měla právo požádat o vstup, a když s aliancí ukončíme jednání, naše rozhodnutí ještě potvrdí parlament.
Řekl jste, že vztahy s Ruskem nyní připomínají spuštění další železné opony či novou studenou válku. Co s tím lze dělat?
V Evropě jsme svědky největšího ozbrojeného konfliktu od druhé světové války. Moskva je za to plně zodpovědná. Za válku mohou pouze Rusové a nikdo jiný. Konflikt spustil Kreml a kromě toho již v minulosti šířil dezinformace, podporoval extremistické politické strany a snažil se ovlivňovat volby. Realisticky se musíme podívat na to, co je Rusko. Pokud bude pokračovat v tom, co dělá, těžko si představit, že v budoucnosti bychom naše vztahy mohli založit na budování důvěry, protože mluvíme o autoritativní zemi.
